АРСЯ РУ SYYSTUNNELMA
Муса ёртанӧй, бура тэ мӧвпыштін, Teit oikein ystävä ainoo,
мунін ме дорысь кор, шондібан. kun luotani läksit pois.
Тэнад морӧсыд том, шоныд, ӧзъялысь Sun rintasi nuori ja lämmin
менам морӧскӧд йизьыштас тан. mun rinnalla jäätynyt ois.
Вӧрса туй дорын кельдӧдӧм дзоридз со Kas, maantiellä kalpea kukka
лымйысь мыччӧма юрсӧ и рад, lumipälvestä nostavi pään.
Мый нӧ век на тэ, дзоридзӧй, виччысян? Mitä vuottelet kukkani vielä?
Юртӧ копыртан воис нин кад. On aika jo painua pään.
Лолӧс та бӧрын уна мӧвп ыззьӧдліс, Tuhat aatosta sieluni tunsi,
сӧмын ӧнӧдз на некыдз оз вун: sen vaan minä muistaa voin:
вӧрса туй дорын нэриник дзоридзтор, Oli tielläni kuihtunut kukka
и ме шебравтӧг сійӧс эг мун. ja sen peitoksi lunta ma loin.
Комиӧн гижис
Баженова Ӧльга
Суомиӧн гижис
Eino Leino