ПИПИЛЫСТЫ СӦКӦЛ | PIPILISTY LE FAUCON |
І | 1 |
Коркӧ важӧн сӧдз ю бердын, | Jadis au bord d’un clair ruisseau, |
Гажа яг нӧрысса эрдын, | Au cœur du bois dans la clairière, |
Ог тӧд ылын али матын, | Proche ou lointain, nul ne le sait, |
Гашкӧ-й, Коми муын татӧн, | Mais ici, au pays komi, |
Аслас ичӧтик гӧль позъяс | Dans un petit foyer modeste |
Оліс-выліс кыйсьысь гозъя. | Vivait un couple de chasseurs. |
Налӧн быдмис куим зон — | Trois garçons leur étaient nés, |
Сюсьысь-сюсь да ёнысь-ён. | Tant robustes qu’avisés. |
Ыджыд воклӧн нимыс Ныркаб. | Le plus grand s’appelait Nyrkab. |
Зумыд сійӧ — багатыр кодь. | Il était fort, comme un héros. |
Йиркаб нима шӧркост вокыс, | Iirkab est le nom du puîné, |
Ур кодь тэрыб сылӧн кокыс. | Tel l’écureuil aux pieds agiles. |
Мизя нима медічӧтыс | Le cadet du nom de Miza |
Ладсӧ зарпӧлянлысь тӧдіс: | Du pipeau savait l’harmonie : |
Сыкӧд оз босьт гажтӧм нэм, | Jamais la joie ne lui faut, |
Сьӧрас зарпӧлян кӧ эм. | Pourvu qu’il ait son pipeau. |
Вой и лун кыйсьӧмныс мунӧ, | Nuit et jour ils vont à la chasse, |
Чӧжсис прӧмыс вель нин уна. | Amassant un vaste butin. |
Прӧмыс нуны ӧти арӧ | Emportant le butin d’un an, |
Батьыс мӧдӧдчис со карӧ. | Le père partit pour la ville. |
Сійӧ пияныслы шуӧ: | Ainsi parla-t-il à ses fils : |
«Сьӧрсьым вузӧс уна нуа; | « J’emporte à vendre bien des choses ; |
Карад быдторйыс ӧд эм, | Or en ville tout s’achète, |
Кутшӧм заказ вӧчад мем?» | Que voulez-vous comme emplettes ? » |
«Ачыс сутшкысь шы мем вай тэ! | « Un javelot visant tout seul !» |
Ыджыд вокыс батьлы кайтӧ. | Ressasse l’aîné à son père. |
«Вай мем лямпа — ачыс тюлысь, | « Pour moi, des skis allant tout seuls, |
Мулысь-валысь веркӧс нюлысь!» — | Léchant si bien l’eau que la terre !» |
Шӧркост воклӧн заказ тайӧ. | Voilà ce que veut le puîné. |
Мизя шуӧ: «Вай тэ, айӧ, | Miza dit : « Et pour moi, mon père, |
Пипилысты сӧкӧл мем — | Pipilisty le faucon – |
Сэтшӧм кай пӧ кӧнкӧ эм!» | S’il existe pour de bon ! » |
Мунӧ старик, рӧдтӧ вӧлӧн... | Le vieux s’en va, son cheval trotte… |
Кӧч со тривкнитіс туй пӧлӧн. | Un lièvre bondit sur la route. |
Старик кутіс кӧчӧс эрдысь, | Le vieux le prit dans la clairière, |
Выя няньӧн сійӧс вердіс. | De pain beurré il le nourrit. |
Дзор ош пармаысь друг петіс, | Un ours surgit de la taïga, |
Старик сылы ид нянь сетіс. | Le vieux lui donna du pain d’orge. |
«Аттьӧ тэныд, пӧрысь морт! | « Ô vieillard, un grand merci ! |
Ӧні миянлы тэ ёрт!» | Te voici donc notre ami ! » |
Воис карӧ ӧти рытӧ, | Il atteignit la ville un soir, |
Ньӧбис ачыс сутшкысь шытӧ, | Y acheta le javelot, |
Ачыс тюлысь лямпа сюри... | Trouva des skis allant tout seuls… |
Корсис сӧкӧлтӧ бать бура: | Papa chercha bien le faucon : |
Гӧгӧр кытшлаліс став карсӧ, | Il arpenta toute la ville, |
Коллис сэтӧні джын арсӧ, | Sa quête dura un semestre, |
Мудзис кокыс, висьмис юр — | Jambe lasse et maux de tête – |
Сӧкӧл некытысь эз сюр. | Du faucon vaine est la quête. |
Старик муніс тӧдысь дорӧ — | Le vieux alla voir la sorcière, |
Ылӧ карсянь пемыд шорӧ, | Près d’un torrent noir hors la ville, |
Кӧні сё арӧса вӧрыс | Où une forêt centenaire |
Мурзӧ-равзӧ ош моз скӧра. | Tel l’ours furieux hurle et gémit. |
Петук чаль йылын сэн керка — | Un coq annonce la maison ; |
Мыйкӧ сюра-пеля звер кодь, | Tordue comme une bête fauve, |
Кильчӧ помас дзӧрӧ пӧч. | Sur le seuil tremble une vieille, |
Нырыс конда ув кодь стӧч. | Au nez comme une brindille. |
Старик юасьӧ нин сылысь | Le vieux s’enquiert et l’interroge |
Пипилысты сӧкӧл йылысь. | Sur Pipilisty le faucon. |
Пӧчӧ шуӧ: «Кывлі-кывлі, | La vieille dit : « J’ai ouï conter, |
Сӧкӧл коркӧ овліс-вывліс | Qu’il était jadis un faucon ; |
Войвыв муын парма весьтын, | Dans une taïga boréale, |
Со-со вылын-вылын эстӧн | Voici, voici, là-haut, là-haut, |
Сылӧн вӧлі оланін. | Il habitait dans les cieux. |
(Пӧчӧ лэптіс вылӧ син). | (La vieille leva les yeux.) |
Лэбзис сӧкӧл сэсся, со ӧд, | Et le faucon vola |
Саридз сайӧ кодкӧ воӧ. | Par-delà les mers, quelque année. |
Лэбзьӧм ме аддзылі сӧмын: | J’ai tout juste aperçu son vol : |
Зарни бордсӧ шевгӧдӧмӧн, | Ses ailes d’or grand déployées, |
Шлывгис сійӧ лунладорӧ, | L’oiseau planait vers le midi, |
Эзысь морӧс синтӧ ёрӧ: | Gorge d’argent éblouissante : |
Кадыс вӧлі арся вой... | C’était une nuit d’automne… |
Кутшӧм югыд вӧлі, ой! | Ô quelle clarté rayonne ! |
Тӧвпоз вывті лэбис эсті. | Là, il survola le Tövpoz ; |
Кодыр шлывгис гӧра весьтті, | Comme il planait sur la montagne, |
Бордсьыс тыв сэк чукті, тюлі, | Une plume quitta son aile, |
Биа ньӧвйӧн уси улӧ; | Tomba comme une flèche ardente ; |
Лои усьӧм-тюлӧм сылӧн | Elle est ainsi tombée tout droit |
Буретш Тӧвпоз гӧра вылӧ. | Justement sur le mont Tövpoz. |
Югыд лои гӧра йыв, | Que de lumière au sommet, |
Кодыр уси сэтчӧ тыв. | Quand la plume y fut tombée ! |
Кӧчӧс вердін — бур тэ вӧчин: | Un lièvre a mangé grâce à toi. |
Менам пи ӧд сійӧ кӧчыд, | Vois-tu, c’était mon fils, ce lièvre, |
А дзор ошкыс менам дедӧ. | Et l’ours grisonnant, mon grand-père. |
Вӧньӧс сы пыдди тэд сета: | Prends ce ceinturon en échange : |
Усян ваӧ кӧть тэ биӧ, | Tombes-tu dans l’eau ou le feu, |
Мездас быд лёкторйысь сійӧ. | Il te sauvera de tous maux. |
Тӧвпоз вылӧ, кӧні тыв, | Là où la plume tomba, |
Овмӧдчӧма Ёма ныв. | Vivait la vierge Ioma. |
Пыдӧ гуалӧма тывсӧ... | Et elle a enterré la plume… |
Мунӧй, биӧй Ёма нывсӧ! | Va, et tue la vierge Ioma ! |
Дзирыд тывборд босьтӧй ордад, | Prends donc la plume étincelante, |
Вежавидзиг нуӧй гортад, | Emporte-la dans tes pénates, |
Бура дӧзьӧритӧй сійӧс... | Prends-en bien soin, comme il se doit… |
Тывйыс дорӧ сӧкӧл миян | Près de sa plume, le faucon |
Коркӧ локтас, водз ли сёр... | S’en reviendra, tôt ou tard… |
Сэсся ог шу нинӧмтор...» | Je n’en dirai davantage… » |
Другысь пӧчӧ пӧри кӧчӧ, | Et la voici changée en lièvre, |
Тривк-тривк ӧшинь розьӧд вӧчис. | Cabriolant par la fenêtre. |
Сэсся ставыс воши, быри... | Puis tout prit fin et disparut… |
Гортас старикыд бырс пырис: | Le vieux regagna ses pénates : |
Тюлысь лямпа ӧти киас, | Dans une main, des skis agiles, |
Мӧднас шыбедь кутӧ сійӧ, | Tenant un javelot de l’autre, |
Сэсся нинӧм абу скӧнь, | Et puis rien d’autre, sinon |
Коскас сӧмын паськыд вӧнь. | À la taille un ceinturon. |
ІІ | 2 |
Ныркаб радлӧ, шыӧн лыйсьӧ, | Nyrkab manie gaiement sa lance, |
Йиркаб лызьӧн лун-лун кыйсьӧ, | Iirkab tout le jour chasse à skis, |
Ӧтнас Мизя шогсьӧ, кылӧ, | Seul Miza s’afflige, on l’entend : |
Гора пӧлян оз ворс сылӧн. | Son pipeau ne joue pas bien fort. |
Батьыс сэки налы шуис: | Alors ainsi parla leur père : |
«Ноко, зонъяс, петӧй туйӧ! | « Eh bien, les gars, allez, en route ! |
Корсьӧй сӧкӧлыслысь тыв, | Cherchez du faucon la plume, |
Видлӧй Тӧвпоз излысь йыв! | Scrutez du Tövpoz la cime ! |
Эм ӧд морӧсаныд выныд, | Car votre force est dans vos cœurs : |
Выйим лямпа, емдон шыныд, | Les skis graissés, lance acérée, |
Шемӧс вӧньӧс нӧшта сета. | Prenez ce ceinturon magique. |
Сьӧкыд туйӧ повтӧг петӧй! | La route est rude, soyez braves ! |
Мунӧй сэтчӧ асыввылӧ | Allez-vous-en vers le levant, |
Джуджыд Тӧвпоз гӧра йылӧ! | Au sommet du haut mont Tövpoz ! |
Ветлӧй тывла куим вок... | À la plume allez tous trois… |
Сійӧ ачыс ӧд оз лок!» | Ce n’est elle qui viendra ! » |
Туйӧ петісны со вокъяс, | Voici les frères sur la route, |
Смела тувччалӧны кокъяс. | Les jambes marchent hardiment. |
Бӧрӧ коли сизим керӧс, | Ils dépassèrent sept collines, |
Уна виисны нин зверӧс, | Firent périr plus d’une bête, |
Вӧрӧ пырисны нин пыдӧ... | Et dans la forêt pénétrèrent… |
Некӧн Тӧвпоз из оз тыдав. | Jamais le Tövpoz n’apparaît. |
Гӧгӧр сӧмын парма вӧр, | Rien d’autre que la taïga, |
Зверлӧн равзӧм кылӧ скӧр. | Où crie la bête aux abois. |
Ёма быд ног мунӧм торкӧ, | Ioma de son mieux les entrave, |
Орччӧн накӧд лэбӧ-шпоргӧ, | Qui vole et plane à côté d’eux, |
Туйсӧ тупкыны пыр зільӧ. | Et s’acharne à leur faire obstacle. |
Со тай пыртіс тшем сук тільӧ. | Elle inventa un bosquet dense. |
Вӧнь сэк Мизя кыскис зептысь, | Lors Miza sortit la ceinture, |
Муртса кисӧ сійӧ лэптіс — | À peine eut-il levé le bras |
Тілльыд воши, эз нин кут, | Que le bosquet s’escamote, |
Воссис водзаныс веж луд. | Au profit de vertes mottes. |
Паськыд туй сэн веж видз вомӧн, | Cette verte prairie débouche |
Некытӧн оз тыдав помыс. | Sur une grand-route infinie. |
Видзӧдӧны — керка сэтӧн, | Et ils voient là une maison, |
Мича нывка паныд петӧ. | Vers eux vient une jolie fille. |
«Локтӧй шойччӧй! — шуӧ нылыд. — | « Venez vous reposer ! dit-elle. |
Зэв ми радӧсь туй йӧз вылад!» | Bienvenue à vous, voyageurs ! » |
Вокъяс узьмӧдчисны сэн. | Là gîtèrent les trois frères. |
Ужын вӧлі — рушку дзен! | À satiété ils soupèrent ! |
Асыв воис. Петӧ шонді. | Vint le matin. Le jour se lève. |
Кокъяс кӧдзыдысла ёнтӧ. | Le froid endolorit les jambes. |
Вокъяс восьталісны синсӧ, | Les yeux des frères s’écarquillent, |
Видзӧдӧны узянінсӧ: | Ils voient le lieu de leur nuitée : |
Нинӧм абу — ӧтка пипу, | Il n’est là rien d’autre qu’un tremble, |
Пипу бердын ваймӧм бипур. | Au pied du tremble, un feu éteint. |
Чистӧ поле гӧгӧр скӧнь, | Tout autour, de large en long, |
Вошӧма и шемӧс вӧнь. | Nul ne voit le ceinturon. |
ІІІ | 3 |
Вокъяс, водзӧ шогсигтырйи, | Tout en se lamentant, les frères |
Мӧдӧдчисны яг выв кырйӧд. | À travers la forêt grimpèrent. |
Вӧлі гожӧм шӧр на кадыс. | C’était encor la mi-été. |
Другысь гӧгӧр воши ладыс: | Soudain autour tout bascula : |
Лэдзис Ёма тӧв да пурга, | Ioma lâcha vent et tempête, |
Лымйыс гартчӧ, лёкысь жургӧ. | La neige tourne en vrombissant. |
Лоис голяӧдз нин лым: | Il tomba six pieds ainsi |
Муртса тыдыштӧ синкым. | De neige à ras des sourcils. |
Паськыд вӧня эстӧн ылын | Ioma là-haut a la ceinture |
Ёма йӧктӧ тола вылын. | Et ricane sur sa congère. |
«Мед оз чиктыв, — Ныркаб шуис, — | « Qu’elle s’amuse, dit Nyrkab, |
Шемӧс вӧньнымӧс кӧ гуис. | D’avoir le ceinturon magique. |
Вай ми тюлысь лямпа видлам, | Essayons donc nos skis agiles, |
Сійӧс асывланьӧ витлам!» | Et pointons-les vers le levant ! » |
И вот сэки куим вок | Voici les trois frères qui |
Лямпа вылӧ пуктіс кок. | Mettent leurs pieds sur les skis. |
Шуньгис-лэбис тӧв ныр этшӧн | Ils glissent, filent comme un souffle, |
Шемӧс лямпа (дивӧ сэтшӧм!), | Les skis magiques (quel prodige !) |
Нуис ӧтарӧ пыр ӧддзиг | Les portant, de plus en plus vite, |
Тӧвпоз гӧра горулӧдз дзик. | Jusques au pied du mont Tövpoz. |
Сэтӧн лымйыс другысь сылі. | Là tout à coup fondit la neige. |
Джуджыд Тӧвпоз гӧра вылӧ | Le sommet du haut mont Tövpoz |
Нимкодясьӧ куим вок. | Enthousiasme les trois gars. |
Тувччӧ тэрыбджыка кок. | Ils cheminent à grands pas. |
Кайны сэтчӧ абу кокньыд, | L’ascension n’était pas facile, |
Кӧть и зумыд налӧн кокныс, | Bien que robustes soient leurs jambes, |
Изйысь изйӧ, вутшкысь вутшкӧ | De roc en roc, de motte en motte |
Кавшасигӧн китӧ сутшкӧ, | En gravissant leurs mains se blessent, |
Чашйӧ паськӧм, коктӧ пурӧ — | Leurs pieds, leurs habits se lacèrent – |
Разнӧй шашара сэн дурӧ... | Moult obstacles y font saillie… |
Войтыр вунӧдӧма ун: | Le sommeil n’est pas permis : |
Водзӧ кайӧ вой и лун. | Ils se hissent jour et nuit. |
Ёма тшӧктӧ вӧньлы скӧра | Ioma ordonne au ceinturon |
Зырны кайысь йӧзӧс бӧрӧ, | De rattraper les trois grimpeurs – |
Вӧнь оз кывзы, Ёма ёрсьӧ, | Sans résultat. Ioma blasphème |
Быгыль багатырӧс корсьӧ, | Et va quérir Byguyl le Preux, |
Коді оліс гӧра вылын. | Qui habitait sur la montagne. |
Юрыс керка ыджда сылӧн, | Haute comme un toit est sa tête, |
Абу туша, кок ни ки, | Sans bras ni jambes ni torse, |
Синсьыс сявкйӧ чард кодь би. | Les yeux fulminant en force. |
Вомсьыс пызйӧ биа ӧгыр, | Des braises sortent de sa bouche : |
Несъяс — тшынӧн тырӧ гӧгӧр. | Qu’il éternue et tout s’enfume. |
Юрыс ставнас биа изйысь. | Sa tête est toute en pierre à feu. |
Кодыр мунӧ — грымгӧ-ризйӧ. | Quand il s’en va – le tintamarre ! |
Сэки Быгыльӧс чой ньылыд | Alors Byguyl, de sa colline, |
Ыстіс Ёма вокъяс вылӧ. | Ioma l’envoya sur les frères. |
Лэччӧ грымакылӧ скач — | Il tombe en trombe au galop, |
Вокъяс вылӧ локтӧ нач. | Fond sur les frères presto. |
Ныркаб лыйис кымӧс лыас — | Nyrkab tira dans l’os du front – |
Сылӧн сявк-пазаліс шыыс. | Sa lance vola en éclats. |
Быгыль лэччӧ грымакылӧ, | Byguyl le Preux est déchaîné… |
Веськӧдчӧма вокъяс вылӧ. | La mort arrive : nul n’en doute. |
И вот лязӧдіс кык вокӧс. | Voici qu’il écrasa deux frères. |
Мизя вӧлі этша бокын — | Miza était sur le côté : |
Улас Быгыльлы эз сюр, | À Byguyl il échappa, |
Ловйӧн коли сылӧн юр. | Vif la tête le laissa. |
ІV | 4 |
Пышйис Мизя, ог тӧд, дыр-ӧ. | Miza courut Dieu sait combien |
Корсьӧ Пера багатырӧс. | En quête de Pera le Preux. |
Оз тӧд, кӧні сійӧ олӧ, | Mais il ne sait où il habite, |
Мунны кодарланьӧ колӧ. | De quel côté il faut aller. |
Шога пуксис нӧрыс йылӧ | Triste, il s’assit sur une butte |
(Кытӧн мелі лун тӧв сьыліс, | (Dans le chant d’un doux vent du sud, |
Асъя шонді мойдіс мойд) | Dans la féerie du soleil.) |
Мудзӧм кок шойччӧдны войт. | Pour reposer ses orteils. |
Збодер Мизя питшӧг восьтіс, | Miza le brave ouvrit son col, |
Заргум пӧлян киас босьтіс, | Il prit son pipeau à la main, |
Муртса инмӧдіс вом дорас — | À peine il l’effleura des lèvres |
Пӧлян тутӧстіс сё горӧн. | Que du pipeau cent voix sonnèrent. |
Колипкай моз сійӧ сьыліс, | Comme un rossignol il chanta, |
Мыла ворсӧм ылӧ кыліс. | Sa mélodie résonna loin. |
Ворсӧм шыад локтіс кӧч, | Ce son un lièvre attira, |
Сувтіс Мизя дорӧ стӧч. | Qui s’approcha de Miza. |
Тривкъялӧ оз ӧшйы инас: | Il sautille et ne tient en place : |
«Мунам мекӧд Пера дінад!» | « Allons ensemble chez Pera ! » |
Ог тӧд, регыдӧн-ӧ дырӧн | Dieu sait comme vite et longtemps |
Сюри Пера багатырыд: | Est accouru Pera le Preux : |
Буретш сійӧ локтіс гортас, | Il vient de gagner ses pénates, |
Вайӧ пысалӧмӧн ордас | Portant de côté, sur sa lance, |
Шыыс йылын сизим ош. | Sept ours embrochés ensemble. |
Шыыс — быттьӧкӧ ён потш. | Sa lance un gros poteau semble. |
Мизя копыртчыліс улӧ — | Miza fit une révérence, |
Быттьӧ понӧль ниа пулы, | Tel un pin jeune à un mélèze, |
Ассьыс висьталіс сэк шогсӧ: | Et il conta tout son chagrin : |
Виисны пӧ кыкнан воксӧ. | « On a occis mes deux grands frères. |
Быгыль багатыр пӧ сэні... | C’était Byguyl le Preux, là-bas… |
Сійӧ миянӧс пӧ веніс... | Il nous a vaincus… » narra-t-il. |
Пера эз думайт зэв дыр: | Pera hésita bien peu : |
«Инды, кӧні багатыр!» | « Montre-moi où est ce preux ! » |
Лэдзис пельпом вылысь прӧмыс: | Il déposa sa prise à terre : |
Сизим ош ӧд вӧлі сӧмын! | Il avait là sept ours en tout ! |
Орччӧн мунӧны веж ягӧд: | Par un vert bois ils vont ensemble – |
Мизя быттьӧ ичӧт кага. | Miza tel un petit enfant. |
Коркӧ сэсся рытын сёрӧн | Ce n’est que tard dans la soirée |
Воис Тӧвпоз излӧн горув, | Qu’ils atteignirent le Tövpoz : |
Сэтӧн Быгыль багатыр | C’est là qu’est Byguyl, ronflant |
Шкоргӧ — чургӧдӧма ныр. | De son nez proéminent. |
Пестер ыджда пежлӧн сылӧн | De la taille d’une besace |
Йӧг кайӧма кымӧс вылас: | Une bosse a poussé au front |
Емдон шы инмӧма сэтчӧ. | Là où la lance a percuté. |
Вомсьыс дулльыс шорӧн лэччӧ, | La bave coule de sa bouche, |
Узьӧ тош вылас ён йӧра, | Un gros élan dort sur sa barbe, |
Юр чук йылас кӧин дзӧрӧ. | Un loup s’agite sur son crâne. |
Пеляс поздысьӧма ур, | D’un écureuil le poil gris |
Муртса тыдыштӧ руд юр. | Dans l’oreille se tapit. |
Аддзис Быгыльтӧ кор Пера, | Quand Pera aperçut Byguyl, |
Вак-вак петіс сылӧн серам. | Il se mit à rire aux éclats. |
Быгыль садьмис, несйис скӧра — | L’autre éternue, mal réveillé : |
Зверъяс скач пышйисны вӧрӧ. | Au bois les bêtes déguerpirent. |
Синсьыс би сявкнитіс гӧгӧр, | Ses yeux jetaient des étincelles, |
Вомсьыс пызйис биа ӧгыр, | Des braises sortaient de sa bouche. |
Нырсьыс лэдзис еджыд тшын, | La fumée de ses narines |
Гӧгӧр сулаліс лёк зын. | Faisait une odeur maligne. |
Кодыр Быгыль ымзіс-лӧвтіс, | Tandis que Byguyl grommelait, |
Пера сылань шысӧ чӧвтіс. | Pera vers lui jeta la lance. |
Шыыс Пераыдлӧн инмас | La lance de Pera se fiche |
Буретш Быгыльыдлы синмас: | En plein dans un œil de Byguyl : |
Дугдіс сявкйыны би киньыд. | C’en fut fini des étincelles. |
Пера кыз паличнас пиняс | Pera, de son gros javelot, |
Кучкис Быгыльыдлы сэк — | Frappe alors Byguyl aux dents, |
Пиньыс разьсис быттьӧ шег. | Qui s’arrachent en sautant. |
Биа ӧгыр Быгыль вомысь | Les braises sortant de sa bouche |
Гуль-голь киссис ставыс помӧдз. | Crépitèrent jusqu’à la fin. |
Быгыль век на косьӧ пырӧ, | Byguyl encor va pour se battre, |
Грымгӧ-локтӧ, ставсӧ нырӧ. | Fait du tapage, écrase tout. |
Пера тувччис Быгыль дінӧ, | Pera vers lui fait quelques pas, |
Зургис сылы шуйга кинас — | Assène un coup de son poing gauche : |
Тутіс Быгыль багатыр | Byguyl le Preux déguerpit |
Гӧра паныд быттьӧ шыр. | Comme en un trou de souris. |
Быгыль бара лэччӧ-нырӧ. | Byguyl de nouveau se projette. |
Чужъяс Пера сылы нырас — | Pera lui botte les naseaux : |
Сэки Быгыль гӧра джынйӧдз | Alors Byguyl jusqu’à mi-mont |
Грыма-йиркакыліг тшынъяс. | De tout ébranler en fumée. |
Сэсся Пера вылӧ бара | Et puis sur Pera, derechef, |
Быгыль уськӧдчас зэв яра. | Byguyl se jeta violemment. |
Муӧ палич Пера жбут, | Pera lâche – badaboum ! – |
Вӧлі паличыс вит пуд. | Son javelot de cinq pouds . |
Пырис сыв судтаӧ муӧ | Son javelot comme en un trou |
Палич сылӧн быттьӧ гуӧ. | Dégringola six pieds sous terre. |
Кыкнан кинас сэк шымыртӧ | Alors il serra fortement |
Сійӧ Быгыль багатыртӧ, | De ses deux bras Byguyl le Preux, |
Сэсся кыдз тай чӧвтас вылӧ | Et voici qu’il le lance en l’air, |
Джуджыд Тӧвпоз изйыд йылӧ — | Au sommet du haut roc Tövpoz : |
Быгыль жугалӧ пуз-паз, | Et paf ! – Byguyl se morcelle, |
Сӧмын би кинь сявкнитлас. | Dans un fatras d’étincelles. |
Шӧри потӧ Тӧвпоз изйыс, | En deux se fend le roc Tövpoz, |
Ёма петӧ сэтысь ризйӧ. | Ioma sort de là en déroute. |
Мизя чап кватитіс сійӧс, | Miza la rattrape au passage |
Юрси пратьсӧ босьтас киас, | Il la saisit par les cheveux, |
Вӧньсӧ пӧрччас Ёма вылысь, | Dévêt Ioma de la ceinture, |
Мырддяс нӧйтігтырйи сылысь... | La lui arrache en la battant… |
Parurent les corps des frères, | |
Le cherchant depuis la veille. | |
V | 5 |
Вокъясыслӧн шойяс дорын | Miza s’afflige pour ses frères : |
Шогсьӧ Мизя войнас сёрӧн. | Comment venir à leur secours ? |
Со тай ош варгыльтӧ-локтӧ — | S’en vient un ours en clopinant, |
Сылысь казялӧма шогтӧ: | Lequel remarque son chagrin : |
«Мунам лов зелляла! Кылан? | « Viens, allons quérir un remède ! |
Туис босьт да пуксьы вылам!» | Prends une gourde et monte-moi ! » |
Мӧдӧдчисны. Воис кыр, | Jusqu’à un tertre ils cheminent, |
А кыр улас ыджыд мыр. | Qui un tronc coupé domine. |
Мырйыд ошлы вужнас шедіс, | L’ours trébucha dans ses racines, |
Дзулькйӧн мыр увсьыс ва петіс... | De la souche jaillit de l’eau… |
Мизя туисӧ ва лӧдіс, | Miza cueillit l’eau dans la gourde, |
Сэсся ош вылын бӧр мӧдіс. | Puis sur l’ours il s’en retourna. |
Вот и найӧ вокъяс бердын | Et les voici auprès des frères |
Джуджыд из гӧра ув эрдын, | Dans la clairière au pied du roc, |
Кӧні Пера коллис вой, | Où, la nuit passée, Pera |
Видзис кык вокыдлысь шой. | Les deux dépouilles veilla. |
Мизя босьтіс зелля туис, | Miza prit la gourde au remède |
Пызйис: «Чеччӧй, вокъяс!» — шуис. | Et les aspergea : « Debout, frères ! » |
Вокъяс звирк чеччисны сылӧн, | Ses frères vite se levèrent |
Горӧдісны: «Олан-вылан!» | En s’écriant : « Salut ! Salut ! » |
Накӧд орччӧн лямпа сэтӧн, | Voici, à côté de leurs skis, |
Дзик выль шыбедь кыськӧ петӧм. | Une lance au manche tout neuf. |
Ассьыс синсӧ тілигтыр | Nyrkab, les yeux se frottant, |
Шуӧ Ныркаб: «Узьсис дыр!» | Dit : « On a dormi longtemps ! » |
Ыджыд аттьӧ шемӧс мортлы | Ils dirent à l’ami Pera |
Висьталісны Пера ёртлы. | Leur profonde reconnaissance. |
Сэки ньӧжйӧникӧн гортас | À la maison, tranquillement, |
Муніс Пера ай-мам ордас: | Rentra Pera chez ses parents : |
Вужнас пӧрласис вӧр пуыс, | Les arbres se déracinaient, |
Кок улас лайкъяліс муыс. | La terre branlait sous ses pieds. |
Куим вокыд шензигтыр | Les trois frères médusés |
Пера вылӧ дзоргис дыр! | Le regardaient s’éloigner ! |
А сэк кості гусьӧникӧн | Mais d’entre les bras de Miza |
Ёма бара воштіс пикӧ: | Entre-temps Ioma s’est enfuie : |
Лэбӧ-пышйӧдӧ со туис... | Voici qu’elle fond sur la gourde… |
Сійӧс Ныркаблӧн шы суис... | La lance de Nyrkab l’attrape… |
Уси Ёма; лолыс петӧ... | Ioma tomba, inanimée… |
Пежыд медбӧръя шы сетӧ: | Elle maudit d’un dernier souffle : |
«Мед жӧ лоас, мед жӧ... ой... | « Ô, la terre tout entière, |
Став му пасьтаыс сьӧд вой!» | Que nuit noire l’oblitère ! » |
Лун шӧр лунӧ артмис шемӧс: | À midi survint le prodige : |
Лои му вылын сап пемыд, | Il fit tout obscur sur la terre, |
Кусі шонді, воши тӧлысь. | Soleil éteint, lune invisible – |
Гӧбӧч гуын кодь дзик вӧлі! | Exactement comme en la tombe ! |
Сӧмын муртса-муртса тывсянь | Seule une plume, à peine, à peine, |
Югӧр локтіс гӧра вывсянь. | Miroitait au sommet du mont. |
Пурга кыптіс: син ни пель, | Tomba la neige en bourrasques : |
Кӧться синмад сутшкы жель. | Ni ouïe ni vue, quoi qu’on fasse. |
VІ | 6 |
Кыдзкӧ-мыйкӧ куим вокыд | Tant bien que mal, nos trois frangins, |
Кималасӧн бау кокӧн | À tâtons et à quatre pattes, |
Кавшасисны гӧра йылӧдз, | Grimpent jusqu’au sommet du mont, |
Кӧні куйліс дзирыд тывйыд. | Jusqu’à la plume scintillante. |
Кодыр тывборд налы сюри, | Quand la plume leur fut échue, |
Сэки вежавидзиг, бура | Alors l’aîné, par précaution, |
Вӧньӧн тӧбис ыджыд вок: | La blottit dans la ceinture, |
Эз ло дзирыд сылӧн бок. | Car sa hanche était obscure. |
Кӧть и пемыд вӧлі войыс, | Et si la nuit était épaisse, |
Сьӧлӧм вылас долыд лоис! | Les cœurs rayonnaient d’allégresse ! |
Вокъяс сувтісны лызь вылӧ, | Les frères chaussèrent leurs skis, |
Гортлань мӧдӧдчисны ылӧ, | Vers la maison ils s’éloignèrent, |
Ачыс тюлысь лямпа вына — | Grâce à leurs skis allant tout seuls, |
Шуньгӧ-вундӧ пемыд сынӧд, | Qui fendent l’air sans faire un bruit, |
Аддзӧ лэбны шыльыдін, | Voyant la plaine sous eux, |
Кӧть и абу сылӧн син. | Et ce bien qu’ils n’aient pas d’yeux. |
Лямпа шуньгӧ — швичкӧ-сьылӧ | Les skis doucement sifflent, chantent, |
Гӧра йывсянь керӧс йылӧ, | De la montagne à la colline, |
Кымӧр увсянь кунӧр улӧ | Toujours sous de plus gros nuages. |
Рытыввылӧ кутш моз тюлӧ, | Vers l’ouest ils filent comme un aigle, |
Куим вокӧс вайӧ гортас | Ramènent chez eux les trois frères |
Важӧн кольӧм бать-мам ордас. | Chez leurs parents quittés jadis. |
Со и налӧн чужан сикт | Et voici que leur village |
Матын тыдалӧ нин дзик. | Apparaît sur leur passage. |
Сиктыс эськӧ со тай тані... | Et les voici dans le village… |
Эз пет некод сиктын паныд. | Mais nul ne vient à leur rencontre. |
Видзӧдӧны: ӧти пӧчӧ | Ils regardent : seule une vieille |
Мыйкӧ сартас биӧн вӧчӧ. | Près d’un feu de copeau s’affaire. |
Сэсся ставыс сэтӧн узьӧ — | Tous les autres sont endormis, |
Джоджӧ нюжӧдчӧма кузя. | Depuis longtemps couchés au sol. |
Некӧн оз кыв кань ни пон, | On n’entend ni chat ni chien, |
Ставсӧ личкӧма кыз он. | Un sommeil lourd tous les tient. |
Шуис сэки пӧрысь пӧчӧ | La vieille alors s’adresse à eux |
(Киыс дзӧрӧ, ачыс жӧдзӧ): | (Tremblant de la main et des membres) : |
«Ті нӧ, бур йӧз, кытысь локтад? | « Eh, bonnes gens, d’où venez-vous ? |
Кодъяс асьныд, ме тай ог тӧд? | Et qui pouvez-vous donc bien être ? |
Тан со куим во нин пемыд... | Depuis trois ans, il fait si sombre… |
Лоӧ тадз, тыдалӧ, нэмыс. | Ainsi va la vie, semble-t-il. |
Ставнас унмовсис нин сикт. | Dans tout le village on dort. |
Эг на унмовсь ӧтнам дзик». | Et moi seule veille encor. » |
Босьтіс Мизя зелля туис, | Miza prit la gourde d’écorce, |
Пызйис ставсӧ. «Садьмӧй!» шуис: | Et les aspergea tous : « Debout ! » |
Ставыс садьмис, ставыс чеччис, | Tous s’éveillèrent, se levèrent, |
Пӧлать-паччӧръясысь лэччис. | Descendirent de leurs soupentes, |
Батьыс радлӧ, мамыс кутлӧ... | Papa exulte, mère embrasse… |
Помыс-дорыс абу шудлы! | Le bonheur n’a pas de limites ! |
Эз на шылясь дзикӧдз дой: | Le mal continue pourtant, |
Сиктын век на пемыд вой. | L’obscurité persistant. |
Сэсся керка вылӧ айыс | Sur la maison le père ensuite |
Ачыс ньӧжйӧникӧн кайис, | Monta tranquillement lui-même, |
Вӧчис пызан мича козйысь, | D’un beau sapin fit une table. |
Эзысь кудйӧ, зарни дозйӧ | Un coffret d’argent, un plat d’or |
Пызан вылӧ тывборд пуктіс, | Sur la table il y mit la plume, |
Алӧй шӧвкӧн вевттис-тупкис, | L’enveloppa de soie vermeille, |
Куйлӧ сэні дзирыд борд: | C’est là qu’est l’aile éclatante : |
Гажаинын сылӧн горт. | De la beauté l’habitante. |
Со тай ӧтчыд пемыд войыс | Mais voici qu’un jour la nuit noire |
Этша югыдджык друг лоис: | Soudain se fit un peu plus claire : |
Паськыд сьӧд небеса вывті | Planant par le grand ciel obscur |
Пипилысты сӧкӧл кывтіс — | Vint Pipilisty le faucon, |
Бордйыс зарни, морӧс эзысь, | Ses ailes d’or, gorge d’argent, |
Дзирыд югыд кисьтӧ-резӧ. | De leur clarté tout éclaboussent. |
Асъя кыа ломзьӧ дон. | L’aurore brûle ardemment. |
Ловъя ловлӧн воши он. | Le sommeil fuit les vivants. |
Вына борд шы ылі гым моз | Comme un tonnerre lointain, l’aile |
Сӧкӧлыдлӧн шургӧ-зымгӧ, | Du faucon bat et retentit. |
Сиктын шензьӧ чуймӧм йӧзыс. | Les villageois sont stupéfiés. |
Сӧкӧл чиліс енэж лӧзын: | Le faucon planait dans l’azur : |
Вылын кытшлаліс со сэні, | Le voici qui passe là-haut, |
Кыа пемыдсӧ кӧн веніс, | Où l’aube vainc l’obscurité, |
Сӧмын муланьӧ эз лок | Mais sur terre ne vient point |
И эз бырӧд йӧзлысь шог. | Et laisse aux gens leur chagrin. |
Йӧзыс му пасьтала шызис: | De par la terre on s’agita : |
Лача морт сьӧлӧмын гызис! | Les cœurs se remplissaient d’espoir ! |
Сувтіс войтыр чӧла-шаня, | Alors les gens se recueillirent, |
Синсӧ лэптіс енэжланьӧ, | Levant leurs yeux devers le ciel, |
Кевмӧ, сьӧлӧмсяньыс корӧ: | Ils prient, du fond du cœur appellent : |
«Лэччы, сӧкӧл, миян дорӧ!» | « Vole, faucon, auprès de nous !» |
Шензян пӧтка, шемӧс ань | Se méfie l’oiseau, la fée |
Оз сибӧдчы мувывлань. | Et ne descend pas plus près. |
Век на енъюгыдыс рӧмыд, | Le jour est encor ténébreux, |
Муртса кыа петӧ сӧмын. | L’aube à peine ne fait que poindre. |
Кевмӧ войтыр лун-мӧд-коймӧд, | Les gens prient deux jours et puis trois, |
Быд сӧн мудзӧмысла доймӧ. | Les veines lourdes de fatigue. |
Сӧкӧл век на мусянь ылын, | Le faucon est toujours là-haut, |
Оз пет шонді асыввылын, | À l’est le soleil ne vient pas, |
Кӧть и енэж ставнас сэзь. | Malgré le ciel dégagé. |
Йӧзлӧн кевмӧм лои весь. | Le peuple prie sans succès. |
Кайис войтыр сикт шӧр эрдӧ, | Les villageois se rassemblèrent, |
Нӧрыс йылӧ потшӧс бердӧ. | En hauteur, près d’une clôture. |
Войтыр пӧвстын вокъяс сэтӧн. | Parmi la foule sont les frères. |
Мизя йӧз коластысь петӧ, | Miza sort du milieu des gens : |
Коз мыр вылӧ, войтыр пиӧ, | Sur une souche de sapin |
Пуксьӧ ньӧжйӧникӧн сійӧ | Il va s’asseoir tranquillement |
(Пӧлян эм питшӧгас бур). | (Dans son col est le pipeau) |
Вывлань лэптіс сійӧ юр. | Et tourne la tête en haut. |
Питшӧг ассьыс Мизя восьтіс, | Miza ouvrit son col et prit |
Заргум пӧлян киас босьтіс. | En main le pipeau d’angélique. |
И вот юрӧбтіс сэк шыыс | Voici qu’alors sonna un son |
Саридзвывса гулыд гыӧн — | Comme une vague de la mer, |
Шлывгис морт сьӧлӧмӧ юсьӧн... | Cygne voguant au cœur de l’homme… |
Кывзіс муыс-ваыс гусьӧн | La terre et l’eau tendaient l’oreille |
Гора мойдлысь мыла гор, | À l’harmonie du récit, |
Мыла горлысь эзысь шор. | Au flot clair de l’harmonie. |
Мича горӧн ворсӧ Мизя, | Miza joue mélodieusement, |
Чуньыс йӧктӧ пӧлян кизьӧд. | Ses doigts dansent sur l’instrument. |
Муыс ланьтіс, ваыс чӧліс: | L’eau se taisait, la terre coite, |
Ворсӧм сэтшӧм лӧсьыд вӧлі! | Tant le jeu était délicieux ! |
Дыр на ворсіс сійӧ сідзи... | Et il joua longtemps ainsi… |
Кайлы сьӧлӧмӧдзыс сидзис: | L’oiseau en fut piqué au cœur : |
Лои (аддзис кевмысь йӧз) | Les prieurs voient l’atmosphère |
Сӧдзджык енэжыслӧн лӧз. | Devenir un peu plus claire. |
Гора юрӧбтіс друг сьылӧм | Un grand chant retentit soudain |
Пипилысты сӧкӧл йылысь: | Sur Pipilisty le faucon : |
«Югыд шонді сӧкӧл миян. | « Ô clair soleil, notre faucon, |
Тэныд сьылӧмнымӧс сиам! | Nous te vouons notre chanson ! |
Йӧзлысь он мӧй аддзы шогсӧ? | Ne vois-tu le chagrin des gens ? |
Вешты му вылысь тэ лёксӧ! | Écarte ce mal de la terre ! |
Синтӧ чӧвтлы миянлань! | Jette un œil sur nos contrées ! |
Лэччы татчӧ, мелі ань!» | Vole ici-bas, tendre fée ! » |
Дыр на юргис йӧзлӧн сьылӧм, | Longtemps encor le chant du peuple |
Горыс му пасьтала кыліс. | Résonna sur toute la terre. |
Сӧкӧл ныр веськӧдіс улӧ, | Il pointa son nez vers le bas, |
Кутіс матыстчыны мулань. | Et de la terre s’approcha. |
Сэсся лэччис пӧшти дзикӧдз | Puis il descendit presque en flèche |
Да и пуксис керка сигӧ, | Et vint se poser sur le toit, |
Дзирыд морӧс восьтіс жан — | Gorge éclatante éployée : |
Сиктлӧн вежсис чужӧмбан. | Le hameau changea d’aspect. |
VІІ | * * * |
Другысь шог да пемыд кулі: | |
Сиктӧ воис гажа тулыс, | Ce faucon depuis lors habite |
Везйыс жугыльлунлӧн ори, | Toujours en ce vaste pays. |
Эжа вылын нюмдіс дзоридз. | Son cœur logé dans sa poitrine |
Муыс-ваыс ставнас ловзис, | Fait un battage du tonnerre ; |
Олӧм пемыдлунлӧн овсис, | Sa plume ardente est dans le nid, |
Пуксис сиктӧ тувсов лун, | Le coffret d’argent, le plat d’or… |
Вешйис бокӧ сьӧкыд ун. | Le gars joue, la fille chante, |
Ворсӧ му выв. Шензьӧ войтыр, | Des chansons retentissantes. |
Сьӧлӧм нимкодьлунӧн ойдіс, | |
Долыда лолыштіс морӧс, | |
Сьыланкывлӧн вежсис горыс, | |
Гажмис зарпӧлянлӧн гласыс: | |
Югыд сиктын, гулыд расын | |
Юргис кыпыд сьыланкыв, | |
Ловзис-шызис нӧрыс йыв. | |
Войтыр юргис, войтыр сьыліс, | |
Син эз лэдзлы сӧкӧл вылысь, | |
Коді сигӧр вылын пукис | |
Тувсов шондісьыс на югыд. | |
Сэсся... другысь йӧз юр вомӧн | |
Жбыркнитіс кыдз кильчӧ помӧ, | |
Да и пуксис сэтчӧ шлыв — | |
Лоис мича-мича ныв. | |
Сэсся локтіс шемӧс аньыд | |
Ньӧжйӧникӧн Мизяланьӧ, | |
Меліа видзӧдліс вылас, | |
Еджыд кисӧ сетіс сылы. | |
Мизя первой шай-паймуні, | |
Сэсся чуймӧм сылӧн вуні, | |
Ӧзйис сьӧлӧм шӧрас би, | |
Нывлысь топӧдыштліс ки. | |
Пырысь-пыр жӧ лои кӧлысь. | |
Ставнас пируйтіс сэн вӧлӧсьт. | |
Ягын нюмъяліс вӧр пуыс, | |
Гӧгӧр нимкодясис муыс, | |
Сьыліс колип парма вӧрын, | |
Радліс шонді енэж шӧрын. | |
Мортлӧн дзулькйӧн пуис вир. | |
Татшӧм гажа вӧлі пир! | |
Комиӧн гижис
Илля Вась
Илля Вась
Прансуз ногӧн гижис
Sébastien Cagnoli
Sébastien Cagnoli