DIE TEILUNG DER ERDE ЮГЫД ЮКӦМ
„Nehmt hin die Welt!“, rief Zeus von seinen Höhen «Босьтӧ мый му вылын, босьтӧ мый муас!» —
Den Menschen zu. „Nehmt, sie soll euer sein! Енвевтсянь бур Зевес мортвужлы шуас.
Euch schenk ich sie zum Erb’ und ew’gen Lehen – Шуас — и тэрмасьӧ дзоля и дзор
Doch teilt euch brüderlich darein!“ Дасьтыны ас вӧсна коланджыктор.
Da eilt’, was Hände hat, sich einzurichten, Вӧралысь пищальӧн мӧдӧдчис вӧрӧ,
Es regte sich geschäftig Jung und Alt. Код керка-картаа ытшкӧ и гӧрӧ,
Der Ackermann griff nach des Feldes Früchten, Вузасьысь мореӧн ыстіс караб,
Der Junker birschte durch den Wald. Лэдзис и вуграсьысь ю вылӧ таб.
Der Kaufmann nimmt, was seine Speicher fassen, Кага ас лайкъянас ыджыд и шуда,
Der Abt wählt sich den edeln Firnewein, Медалӧм киӧн банкир перйӧ руда,
Der König sperrt die Brücken und die Straßen Архиерей аслыс босьтас алтар,
Und sprach: „Der Zehente ist mein.“ Скипетр, корона и трон босьтас сар.
Ganz spät, nachdem die Teilung längst geschehen, Юкасны став му; быд воськовлӧн лоас
Naht der Poet, er kam aus weiter Fern – Аслас кӧзяин. И вӧлись тай воас
Ach! Da war überall nichts mehr zu sehen, Кытысья пай корсьны аслыс поэт;
Und alles hatte seinen Herrn! Но сэк некод сылы чир нин оз сет.
„Weh mir! So soll denn ich allein von allen «Мыйла, о Зевс, тэнад ӧтнам пыр вуна?
Vergessen sein, ich, dein getreuster Sohn?“ Став му выв юкӧма; кытчӧ ме муна?
So ließ er laut der Klage Ruf erschallen Эз коль и му пытшкӧс; кула и сэсь
Und warf sich hin vor Jovis Thron. Мынтытӧг оз сетны ни ӧти весь.
Ачыд тэ юкин, эз мывкыдтӧм мукӧд;
Кыдз нӧ ме эг вермы босьтны ас юкӧд?
Веськыдлун эз нин и енвевтысь пет!» —
Сідзи зэв норасис дзугыль поэт.
„Wenn du im Land der Träume dich verweilet“, — «Ас вылад норась, мый шог татшӧм суас!
Versetzt der Gott, „so hadre nicht mit mir. Некодӧс ог эльт ме, — Зевс сылы шуас.
Wo warst du denn, als man die Welt geteilet?“ — Код зіля корсьысь ас пайсӧ эз ну?
„Ich war“, sprach der Poet, „bei dir. Кӧні тэ эндін, кор юкисны му?» —
Mein Auge hing an deinem Angesichte, «Тэкӧд ме вӧлі! Ме видзӧді тэнӧ
An deines Himmels Harmonie mein Ohr – Енвевтсьыд! Сэтшӧм тэ югъялысь сэні,
Verzeih dem Geiste, der, von deinem Lichte Мича, и ыджыд, и вына! Кор ен
Berauscht, das Irdische verlor!“ Тыдалӧ мортлы, морт кыдзи оз шен?»
„Was tun?“, spricht Zeus, „die Welt ist weggegeben, — «Быдсӧ нин мортъяслы юклӧма, пиӧ;
Der Herbst, die Jagd, der Markt ist nicht mehr mein. Му абу менам нин. Мый нӧ тэд сиа?
Willst du in meinem Himmel mit mir leben – Кӧсъян кӧ мекӧд тэ гажӧдчигтыр
So oft du kommst, er soll dir offen sein.“ Овны, тэд восьтӧма енвевтӧй пыр!»
Немеч ногӧн гижис
Friedrich von Schiller
Комиӧн гижис
Ӧльӧш Иван