DIE TEILUNG DER ERDE | ЮГЫД ЮКӦМ |
„Nehmt hin die Welt!“, rief Zeus von seinen Höhen | «Босьтӧ мый му вылын, босьтӧ мый муас!» — |
Den Menschen zu. „Nehmt, sie soll euer sein! | Енвевтсянь бур Зевес мортвужлы шуас. |
Euch schenk ich sie zum Erb’ und ew’gen Lehen – | Шуас — и тэрмасьӧ дзоля и дзор |
Doch teilt euch brüderlich darein!“ | Дасьтыны ас вӧсна коланджыктор. |
Da eilt’, was Hände hat, sich einzurichten, | Вӧралысь пищальӧн мӧдӧдчис вӧрӧ, |
Es regte sich geschäftig Jung und Alt. | Код керка-картаа ытшкӧ и гӧрӧ, |
Der Ackermann griff nach des Feldes Früchten, | Вузасьысь мореӧн ыстіс караб, |
Der Junker birschte durch den Wald. | Лэдзис и вуграсьысь ю вылӧ таб. |
Der Kaufmann nimmt, was seine Speicher fassen, | Кага ас лайкъянас ыджыд и шуда, |
Der Abt wählt sich den edeln Firnewein, | Медалӧм киӧн банкир перйӧ руда, |
Der König sperrt die Brücken und die Straßen | Архиерей аслыс босьтас алтар, |
Und sprach: „Der Zehente ist mein.“ | Скипетр, корона и трон босьтас сар. |
Ganz spät, nachdem die Teilung längst geschehen, | Юкасны став му; быд воськовлӧн лоас |
Naht der Poet, er kam aus weiter Fern – | Аслас кӧзяин. И вӧлись тай воас |
Ach! Da war überall nichts mehr zu sehen, | Кытысья пай корсьны аслыс поэт; |
Und alles hatte seinen Herrn! | Но сэк некод сылы чир нин оз сет. |
„Weh mir! So soll denn ich allein von allen | «Мыйла, о Зевс, тэнад ӧтнам пыр вуна? |
Vergessen sein, ich, dein getreuster Sohn?“ | Став му выв юкӧма; кытчӧ ме муна? |
So ließ er laut der Klage Ruf erschallen | Эз коль и му пытшкӧс; кула и сэсь |
Und warf sich hin vor Jovis Thron. | Мынтытӧг оз сетны ни ӧти весь. |
Ачыд тэ юкин, эз мывкыдтӧм мукӧд; | |
Кыдз нӧ ме эг вермы босьтны ас юкӧд? | |
Веськыдлун эз нин и енвевтысь пет!» — | |
Сідзи зэв норасис дзугыль поэт. | |
„Wenn du im Land der Träume dich verweilet“, | — «Ас вылад норась, мый шог татшӧм суас! |
Versetzt der Gott, „so hadre nicht mit mir. | Некодӧс ог эльт ме, — Зевс сылы шуас. |
Wo warst du denn, als man die Welt geteilet?“ | — Код зіля корсьысь ас пайсӧ эз ну? |
„Ich war“, sprach der Poet, „bei dir. | Кӧні тэ эндін, кор юкисны му?» — |
Mein Auge hing an deinem Angesichte, | «Тэкӧд ме вӧлі! Ме видзӧді тэнӧ |
An deines Himmels Harmonie mein Ohr – | Енвевтсьыд! Сэтшӧм тэ югъялысь сэні, |
Verzeih dem Geiste, der, von deinem Lichte | Мича, и ыджыд, и вына! Кор ен |
Berauscht, das Irdische verlor!“ | Тыдалӧ мортлы, морт кыдзи оз шен?» |
„Was tun?“, spricht Zeus, „die Welt ist weggegeben, | — «Быдсӧ нин мортъяслы юклӧма, пиӧ; |
Der Herbst, die Jagd, der Markt ist nicht mehr mein. | Му абу менам нин. Мый нӧ тэд сиа? |
Willst du in meinem Himmel mit mir leben – | Кӧсъян кӧ мекӧд тэ гажӧдчигтыр |
So oft du kommst, er soll dir offen sein.“ | Овны, тэд восьтӧма енвевтӧй пыр!» |
Немеч ногӧн гижис
Friedrich von Schiller
Friedrich von Schiller
Комиӧн гижис
Ӧльӧш Иван
Ӧльӧш Иван